Článek se zaměřuje na vývoj a formy plošné památkové ochrany sídel — tedy především území vyhlášených jako památkové rezervace či památkové zóny. Autoři tu popisují metodu výzkumu: jde o plošný výzkum území, ve kterých vznikají nové stavby v historickém prostředí — tedy zkoumání, jak se nová výstavba integruje do chráněných území. Tato metoda byla stanovena projektovým záměrem a následně aktualizována na základě prvních zpracovaných hodnocení. Nechybí ani popis přístupu k výběru území a staveb pro hodnocení, včetně formulace kritérií a principů, které výzkumníci využili pro stanovení výzkumných tezí. Článek též komentuje některé výzvy a otázky spojené s památkovou ochranou plošných území: například potřebu jasného vymezení hodnot dotčených území, vykazování kvality jejich urbanistické a architektonické skladby, regulace nových zásahů či výstavby, a otázku jejich udržitelného rozvoje v kontextu nových staveb. Studie slouží jako úvodní vklad pro mapování stavu a vývoje plošné památkové ochrany měst a sídel v ČR, připravující terén pro hloubkový výzkum novostaveb v historickém prostředí. Principy hodnocení jsou podrobněji popsány na čtyřech případových studiích.

Plný text článku je k dispozici na webu časopisu Stavebnictví.