Výklad byl zaměřen na vztah současné architektury a památkové péče s důrazem na inspiraci zahraničními přístupy. Autor kritizoval izolacionismus české památkové praxe – uzavření před veřejností i světem – a připomněl, že česká tradice vždy čerpala ze zahraničí – byla založena na vídeňských teoriích Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Vyzdvihl nutnost překládání a studia zahraniční literatury, která v Česku chybí, a představil klíčové publikace o novostavbách v historickém kontextu od 70. let po současnost. Zmínil práci Friedricha Kurrenta a jeho ideu „třetí cesty“ mezi přizpůsobením a kontrastem, přístupy Norberga-Schulze či Willa, kteří hledali rovnováhu mezi kontinuitou a interpretací. Britská sbírka „Context: New Buildings in Historic Settings“ (1998) ukazuje různé pohledy včetně potřeby komunitní participace vycházející ze střetu modernismu a nového historismu v jádrech britských měst. Novější sborník „Architektur im Kontext“ (2007) reflektuje mimo jiné vliv globalizace a „hvězdné“ architektury (starchitecture) a potvrzuje, že zásahy do historických měst musí vycházet z respektu k jejich geniu loci i společenskému prostředí. Přednáška vyzvala k otevřenosti, dialogu a k propojení domácí památkové péče s mezinárodním diskurzem.